Stran cestování:

Ve Skotsku jsem před 10 lety mohl zažít, že člověk není sám, ale je součástí i druhých lidí, společenství atd.

http://iona.org.uk/
(Podobně to možná lze najít i ve Francii v Taize.)

Na Zealandu si pak člověk uvědomí (či alespoň já si uvědomil) sám sebe.

ad Zéland – Ano, změnu uvítám, a proto začnu od září studovat v Paříži.

Ohledně Boha – já ho nepokládám za konkurenta, věřím, že mě má rád, a snažím se dělat věci z toho prvního důvodu. Jen – jakmile mnohé věci začnu brát vážně, tak zpravidla na vzdor narážím (ostatně své o tom ví i Ježíš).

Mnohých řádových sester si velmi vážím (z historie např. Terezky z Avily), jen se mi nezdá, že by žena měla odcházet do kláštera z důvodu odporu vůči sobě či útěku před složitostí světa, ale spíše ze silného přesvědčení.

A k tamté dívce, pokud vím, tak se ke svému miláčku nakonec rozhodla vrátit. 🙂

http://mrapple.co.nz/

(Nebudete první,kdo si tam uvědomí a začne vážit si sám sebe, přírody, práce, obyčejnsky normálního života.)

Předem jsem si to také nedokázal představit. Bylo to pro mne z kategorie letu na Měsíc – nedosažitelné, nepředstavitelné.

Pán Bůh má lidi rád a na světě je pěkně. (Tedy alespoň být může, neb Pán Bůh má lidi rád.) … Zabíjet se je zbytečné. … Znám i „holky“, které odešly do „kláštera“ a jsou spokojené a co dělají, dělají nadšeně, rády a s láskou.

Myslím si, že lepší motivací (a má to i delší trvání) je dělat cokoliv proto, že to tak dělat chci a proto, že mne to naplňuje, než to dělat jen někomu či něčemu navzdory.
____________

Zkuste začít u sebe. Přijměte, že Pán Bůh není „konkurent“, ale že vás má rád…

V souvětích s přehršlemi intencí (do obou dlaní nabraných myšlenek) jejich autoru na pouti za úspěchem komunikace třeba dávat pozor na zapackání; k přemístění k intenčnímu cíli, bez vytroušení jejich obsahu, za chůze s křečovitě sepnutými pacičkami, k tomu po hrbolatém podkladu – nezbytné je soustředit se.

Autor as chápe, proč „cílem zdravé výchovy je stát se menšinou“; ale kdo ještě?

Leč už sám nadpis jeho odpovědi „O článku jinými slovy“ navozuje dojem, nejen že nikdo, ale ani on sám sebou jist si není.

Autor vyloží tezi, ale protiklad hodnotí negativně: „kvůli podobným polemikám jsem to vlastně psal“.

A nevlastně?
Nevlastně zformulováno: „Nojo, ale menšiny v týdle zemi to měly holt dycky těžký!“

Bokem: „Kopírovat šablony“ (jedno jaké) je jako natírat sníh bílou, skleněná sklenice… atd.